Kempování v Norsku: Jaká platí pravidla pro stanování a spaní v autě?

V mnoha turistických průvodcích a internetových článcích, diskuzích a FB skupinách se dočtete, že Norsko je rájem pro wild camping (spaní mimo kempy) a cestování s obytným autem. V tomto článku vám shrnu pravidla pro spaní v autě a kempování v Norsku a dám vám nahlédnout za placené brány norských novinových článků a (internetových) diskuzí, abyste pochopili, že když vám někdo říká, že “v Norsku se smí kempovat všude” a “Norové jsou fakt v pohodě”, tak to neznamená úplně všude a Norové s tím zdaleka nejsou v pohodě.

Edit. Tento článek jsem původně napsala v roce 2017 a vychvalovala jsem v něm, jak je Norsko rájem pro kempaře, stopaře a majitelé karavanů a obytných aut. Dnes jsem ho ale celý přepracovala a samotné je mi z toho trochu smutno. Jenže začínám mít tíživý pocit, že jestli se turisté a karavanisti kolektivně nechytnou za nos, tak se s tímto problémem bude muset začít něco dělat plošně. 

 

Je možné v Norsku kempovat a spát v autě mimo kempy?

Tahle otázka trochu složitější než na první pohled vypadá.

1) Ano, v Norsku je povoleno kempování (ve stanu) ve volné přírodě mimo kempy. Toto je ošetřeno v norském právu Allemansretten, což je ojedinělé severské právo na přístup k přírodě. Nicméně i tady platí omezení. Musíte být minimálně 150 metrů od nejbližší budovy a kempovat smíte pouze na NEKULTIVOVANÉ půdě. K tomuhle se ještě vrátím.

2) Spaní v autě mimo kempy je v Norsku také tolerováno. Jednotlivé okresy a vlastníci soukromých pozemků, ale mají právo toto regulovat. No, a když v Norsku narazíte na cedulku s přeškrtnutým karavanem a nápisem CAMPING FORBUDT nebo CAMPING FORBIDDEN, tak to je (většinou) lokální zákaz v režii okresu.

 

 

Kempování v Norsku (stanování mimo kempy)

Norský zákon “allemannsretten,” nebo “právo na volný přístup,” je zákon, který zajišťuje veřejnosti právo na volný pohyb a pobyt v přírodě. Tento zákon umožňuje lidem využívat přírodu k rekreačním účelům, jako je turistika, stanování, běžkování, sběr plodů a dalších aktivit, a to i na soukromém pozemku, pokud dodržují určitá pravidla.

A jaká pravidla to jsou?

1. Stan si můžete postavit v minimální vzdálenosti 150 metrů od nejbližší budovy (počítají se tam jak domy, tak chaty určené pro rekreaci)
2. V případě volného kempování mimo horské oblasti byste neměli kempovat na jednom místě déle než 48 hodin.
3. Obě tato pravidla platí pro NEKULTIVOVANOU půdu.

 

Co to znamená nekultivovaná půda?

Tady přichází kámen úrazu. Zatímco historicky s Alemannsretten nebyly nijak výrazné problémy, protože všichni chápali, že se to vztahuje na kempování v horách, lesích či odlehlých oblastech. Tak s nárůstem autoturistů, kteří hledají místo pro stan či zaparkování auta v přírodě, ale poblíž silnice, nastal problém.

V předchozí verzi článku jsem používala termín neobdělávaná půda (norsky “utmark”), ale to je možná zavádějící pojem. Pojďme tedy zavést pojmy kultivovaná a nekultivovaná půda.

 

Nekultivovaná půda je definována jako přirozená, neregulovaná přírodní krajina, která není aktivně obdělávána nebo využívána k zemědělským účelům. Jedná se tedy o lesy, hory, louky, atd.

 

Například u nás na Lofotech je problém v tom, že je zde spousta rozlehlých soukromých NEOPLOCENÝCH pozemků, které slouží jako letní pastviny pro ovce. Zahraniční turista si řekne: “cedule tu není, plot tu není, jako zahrada nebo pole to nevypadá, tak co bych tu nezakempoval?”

Jenže ouha – ona je to pastvina a farmář nebude zrovna dvakrát nadšen.

“Lidé zaparkují auto a postaví stan na našich soukromých pozemcích nebo pastvinách. Táboření je jedna věc, ale lidé se potřebují také někde vyprázdnit. Naši psi se v tom vyváleli a my jsme to měli na botách. Riskujeme také znečištění krmiva. Takové podmínky nejsou pro práci příjemné”, říká farmář Anders Nilsen. “Nevím, co mám dělat. Spravuji mnoho pozemků a umístit značky na každém vjezdu by byl nemožný úkol.”

– Úryvek z Lofotposten – lokálních lofotských novin

 

 

 

Jak ale poznat kultivovanou půdu od nekultivované?

V některých případech je to jasné jak facka. V jiných jsem na straně turistů a chápu, že tápou, co se pravidel týče. Jak má jako člověk vědět, že celá hora patří Andersovi a že ji využívá jako pastvinu?

Norské autority to taky zrovna nezlehčují. Lofoten Outdoor Council (volně přeloženo jako lofotská outdoorová rada) například vytvořila pěknou mapu, která ukazuje oblasti, kde je na Lofotech zakázané kempování.

Místa, kde je nově (od roku 2021) zakázáno kempování (přestože neporušují Allemansretten ani Zákon o motorizované dopravě) jsou označená červeně.

Místa ve vzdálenosti menší než 150 metrů od nejbližší budovy (zákaz kempování dle Allemansretten) jsou označeny oranžově.

Ale kde je ksakru označeno, co je kultivovaná a nekultivovaná půda?

Je sice moc hezké, že se tahle mapa cpe turistům, jakožto zaručený ukazatel toho, kde můžou a kde nemůžou kempovat, ale tak byl by takový problém tohle do té mapy zanést?

 

Kempování v (obytném) autě v Norsku

Když se zeptáte karavanistů a majitelů obytných aut, tak vám řeknou, že je přece jasný rozdíl mezi kempováním a parkováním: Pokud si nerozbalí židličky a gril a nevytáhnou markýzu, tak se přece nejedná o kempování, ale o parkování. A to i přesto, že v autě přes noc spí.

Když se zeptáte místních lidí, tak vám řeknou, že cedule se zákazem kempování se vztahují na přenocování v autech, ať už jsou gril a židličky vytažené nebo ne.

Tak kde je pravda a na čí straně je zákon?

 

Předpisy ohledně kempování a spaní v obytných autech v Norsku

Norsko nemá žádný zákon, který by se týkal kempování v obytných autech. Na norském portálu Bobilverden “Svět karavanů” se tedy na toto téma zeptali na vyjádření Norského ředitelství silnic (Vegdirektoratet).

 

“V našich předpisech týkajících se značení a parkování neregulujeme aktivitu „kempování“. Definován je pouze pojem „parkování.“ Neexistuje tedy žádná oficiální dopravní značka s nápisem “kempování zakázáno”.

Pokud je potřeba zabránit kempování nebo přenocování na místech regulovaných oficiálními dopravními značkami, mohou být instalovány například značky, které zakazují parkování na více než určitý počet hodin nebo zakazují noční parkování mimo jiné pro obytné vozy a karavany.”

 

Z tohoto vyjádření by si jeden řekl, že tedy není rozdíl mezi parkováním a kempováním a pokud na veřejném parkovišti nebo odpočívadle (které je minimálně 150 metrů od nejbližší obydlené budovy) není značka regulující parkování přes noc nebo na dobu delší než X hodin, a vy si zároveň nevybalíte židličky a markýzu, tak je vše v pořádku.

Zákazy kempování na obecních a soukromých pozemcích

Norský zákon dává obcím a soukromým subjektům pravomoc instalovat zákazové značky nebo jiné značky regulující parkování. Na takovéto značky nejsou kladeny žádné požadavky na design nebo jazykové provedení. Řidiči pak musí zvážit, jaký je účel značky „kempování zakázáno“.

A co si budeme povídat, soukromý vlastník pozemku opravdu nedělá rozdíl mezi kempováním a parkováním, takže pokud někde najdete značku s přeškrtlým karavanem, tak to znamená, že si vlastník pozemku (ať už je to obec nebo soukromník) nepřeje, abyste na pozemku přenocovávali ve vozidle.

 

Zákon o motorizované dopravě

Většina zahraničních turistů je obeznámena se zákonem Allemannsretten a pravidly pro kempování a spaní v autě v rámci tohoto zákona. Mnozí ale (možná nevědomky) při kempování v karavanech a obytných autech porušují ale jiný norský zákon.

Norský zákon o motorizované dopravě v odlehlých oblastech zakazuje jízdu motorovými vozidly mimo oficiální cesty a silnice v přírodních oblastech.

To znamená, že není OK sjet někde z cesty na louku nebo pláž a tam to zakufrovat.

Opět tohle je hodně diskutabilní, protože  u nás na Lofotech se mnoho turistů ohání tím, že tam přece “vedla cesta”.

A proč tam vedla cesta? Protože tam nějaký pablb před vámi vjel těžkým autem a tu cestu tam vytvořil.

Takže jak si tohle nejlépe pohlídát?

Má odstavná plocha asfaltový nebo štěrkový povrch? Pak jste v pohodě? Je cesta vyznačená na google maps? Tak jste s největší pravděpodobností taky v pohodě.

Je to místo na louce, v lese, pastvině, pláži? Tak v pohodě nejste a nemáte tam co dělat.

 

Kempování v Norsku: Konflikty mezi místními a turisty

Často se v internetových diskuzích nebo v různých článcích setkávám s tvrzením: “Norové jsou v pohodě, já jsem kempoval tam a tam a nikdy mi nikdo nic neřekl.”

Tak jen věřte, že tohle není důkaz toho, že Norové jsou v pohodě. Norové jsou extrémně nekonfliktním národem, a většina Norů se vyhýbá jakékoliv konfrontaci. A když už se ke konfrontaci rozhodnou, tak to většinou znamená, že už jsou fakt nasraní.

Problémy se probírají lokálně – na obecních setkáních, v místních internetových diskuzích nebo v novinách. Vždy pěkně za zavřenými dveřmi, za platební bránou a v norštině. Já tomu říkám: “O turistech – bez turistů.”

Tam si všichni svorně zanadávají a na další rok přibydou zase další cedule se zákazem kempování a parkování.

Ty ale spousta turistů nadále ignoruje, a tak se situace každoročně přiostřuje.

 

Příklad z Lofot: Kempování v okolí jezera v Sørvågenu

Toto je například FB příspěvek jednoho z lidí, kteří bydlí nebo mají chaty v okolí jezera v Sørvågenu na Lofotech.

“Malé povzdechnutí jménem některých obyvatel Sørvågenu, obec Moskenes v Lofotech. Jsem zde jen na návštěvě (pozn. pisatel je chatař), ale přesto jsem šokován a zklamán chováním některých turistů. Některé stany jsou méně než 50 metrů od dveří domů a zahrady jsou používány jako toalety. Všichni mluví o právu na volný pohyb v přírodě a o svých právech, ale málo kdo zná povinnosti, které s tímto zákonem souvisejí.

Ptal jsem se několika lidí, kteří postavili své stany přímo na cestě, na důvody výběru místa pro stanování. Byli překvapeni, že v domech zde žijí lidé, a měli dojem, že se zde může tábořit všude, protože tu již stany stojí. Toto jsou některé z jejich výroků: 

• “Zůstanu zde jen jednu noc, to musí být v pořádku. A nikdo mi nemůže zakázat rozdělat oheň, předpokládám.”
• “Tady je divočina, takže si dřevo můžu vzít tam, kde ho najdu (v zahradě a kolem domů). Nezaplatil jsem 50 NOK za parkování, abych nemohl rozdělat oheň.”
• “Ti, co to tu vlastní, by měli opravdu sbírat odpadky. Není příjemné zde být, když je tu všude nepořádek.”
• “V těhlech domech žijí lidi?”
• “Lofoty jsou hrozné místo, je nemožné najít tu místo na kempování.”
• “Najdi si jiné místo na rybaření, jsi příliš blízko místa, kde si chceme postavit stan.”

 

 

Vhled do situace ohledně kempování v Sørvågenu

Sørvågen je vesnice, kde momentálně s Ivarem žijeme. Je to nádherné místo, které je bránou do národního parku Lofotodden. Jedním z hlavních důvodů proč tu bydlíme, je právě Sørvågenské jezero.

Na západě Lofot není mnoho míst, kam byste mohli jít na krátkou nenáročnou procházku (například s dětmi). Vesnicemi prochází hlavní silnice E10 a jít se projít po ní je o život. Silnice je uzoučká a klikatící se. V létě na ní najedou turisté s karavany, turistické autobusy, a místní náklaďáky převážející zboží, materiál nebo ryby. V zimě není situace o moc lepší – tam se ještě přidá to, že spousta turistů nikdy neřídila na sněhu a ledu a s oblibou jezdí 30km rychlostí uprostřed silnice.

Vesnice na západě Lofot leží sevřené mezi mořem na jedné straně a horami na straně druhé. Takže naše jezero je jedno z mála míst, kde se starší lidé, mladší děti nebo kdokoliv může jít jen tak projít.

To, co dělá Sørvågvatnet ideálním místem pro procházky z něj dělá ideální místo i pro táboření. Já vás chápu! Mně by se taky nechtělo šplhat do hor (obzvlášť když obě jezera nad Sørvågenem jsou zdrojem pitné vody pro Moskenes a Sørvågen) a kempování v jejich okolí je přísně zakázáno.

Jenže tohle je pro místní na Lofotech stejné, jako kdybyste v Čechách zakempovali v městském parku. A to, že vám se nechce šplhat do hor neznamená, že si můžete postavit stan, kde se vám zachce.

 

Příklad z Lofot: Parkování na silnici do Myrlandu & Viktenu

Další příklad se týká přenocování v obytných autech. Občas si totiž budete klepat na čelo, proč je zrovna tady cedule se zákazem stání/kempování, když jste mimo obydlenou oblast.

Tohle se týká například silnice do Myrlandu, silnice v okolí Flakstadpollen nebo silnice do Viktenu.

Důvod?

Padají zde totiž kamenné laviny.

 

 

 

Taxíky do Myrlandu odmítají jezdit, autobusy jsou zrušené a terénní pečovatelská služba tvrdí, že je to příliš nebezpečné. Nedávno také přestala odpadová společnost svážet odpad. Patnáct obyvatel Myrlandu v obci Flakstad na Lofotech je zvyklých, že dvoukilometrová cesta je uzavřena kvůli vysokému riziku sesuvů půdy. Jen od 1. září 2021 zde bylo 16 sesuvů půdy. Důsledkem může být, že se obyvatelé vesnice budou nuceni časem vystěhovat.

– Citace z lofotských novin Lofotposten.

 

 

Zásady ohleduplného kempování v Norsku

Stanování v Norsku

• Nikdy nekempujte blíže než 150 metrů od nejbližší obydlené budovy nebo chaty. Obydlená budova neznamená, že se v ní nutně musí svítit. Pokud si nejste jistí, jak odhadnout 150 metrů, tak si před odjezdem dojděte na místní atletický stadion a postavte se na start stovky. Stopadesátimetrová vzdálenost je větší než si myslíte.
• Nikdy nestanujte na kultivované půdě. Pokud si nejste jistí, tak se ptejte.
• Když vás někdo nachytá kempovat tam, kde nemáte, tak se omlouvejte, sbalte se a odejděte.
• Ukliďte si po sobě.
• Pokud si potřebujete odskočit v přírodě, tak svůj výtvor zakopejte. Toaletní papír a vlhčené ubrousky do přírody nepatří.
• V Norsku je zakázané rozdělávat oheň od 15.dubna do 15.září.

 

Spaní v karavanech a obytných autech v Norsku

• Pro vás také platí pravidlo o 150 metrech od nejbližší obydlené budovy nebo chaty.
• Navíc se na vás vztahuje zákon o motorizované dopravě. Nekempujte na pláži, na louce, na pasece apod. Není-li tam cesta (zkontrolujte google maps), tak tam nemáte co dělat.
• Respektujte soukromé pozemky, soukromé cesty a cedule zakazující kempování.
• Pochopte, že v Norsku kempování ≠ vytažení židliček a markýzy. Zákaz kempování znamená zákaz nocování v obytných autech, karavanech, střešních stanech a stanech. 
• V Norsku je zakázané rozdělávat oheň od 15.dubna do 15.září.

 

---

 

Máte jakékoliv dotazy ohledně kempování na Lofotech nebo v Norsku? Napište do komentáře!