Proč nechávám Realcamplife dožít a jak se zrodilo Miluju Norsko

Po několika dlouhých měsících plánování a po několika hovorech, pár desítkách emailů a zpráv s wedbdesignérem, je mi potěšěním vám představit nový web Miluju Norsko, který nahradí moje nynější webovky Realcamplife! 

Změna jména, domény a celého brandu byla pro mě značná časová (a finanční) investice a krok do neznáma. Zamilují si lidé Miluju Norsko nebo tímhle krokem pohřbím fungující projekt a nový se mi nepodaří vybudovat nebo to bude trvat roky?

Já osobně doufám, že s novým webem Miluju Norsko dělám posun kupředu a těším se, že se tady budeme společně potkávat a předávat si informace a inspiraci k cestování do Norska (a možná i na Island!)

V následujících řádcích a odstavcích se můžete dočíst, jak jsem se vlastně k psaní blogu o Norsku dostala a co od Miluju Norsko můžete do budoucna čekat. 

Nikdy jsem si nemyslela, že ze mě jednou bude travel blogerka.

Jako malá jsem si přála být prodavačkou, protože jsem si myslela, že si prodavačky z obchodu mohou vzít co chtějí a neplatit za to. Když jsem později prokoukla, že to takhle nefunguje, tak jsem se rozhodla, že bych chtěla být důchodcem. Líbilo se mi totiž, že dostávají peníze a nepracují. I tohle se později ukázalo jako slepá ulička. Ivar se mi směje, že bych se zrovna těmito plány úplně chlubit neměla. Ale což. (Ivar chtěl být taxikářem, protože chtěl celý den řídit auto.)

Na střední škole jsem si ze všeho nejvíc přála být fotografkou. Představovala jsem si, že budu jednoho dne mít v Turnově ateliér a lidi za mnou budou chodit jak za první republiky abych jim vyfotografovala rodinný portrét, který si pak pověsí na stěnu kde bude oblažovat (nebo strašit) několik příštích generací. Ani tudy ale cesta nevedla, i když to chvíli vypadalo nadějně. 

Z doby, kdy jsem si přála být fotografkou. Na pozadí je moje fotka z ekologicko-fotografické soutěže. 

Ze srdce nenávidím chemii, ale miluju Norsko. 

Po ukončení bakaláře na chemicko-technologické škole v Praze, kterou jsem ze srdce nenáviděla hned od prvního dne, jsem se najednou ocitla v norském Trondheimu, kam jsem přijela na půlroční studijní pobyt v rámci programu Erasmus. 

Se zapsanými předměty typu environmentální toxikologie, environmentální politika a technologie výroby papíru jsem věděla, že následující půlrok budu ze studijního hlediska nesnášet úplně stejně jako jsem nesnášela předcházející tři roky v Praze. Jedna věc mi ale byla jasná hned po příjezdu do Trondheimu: Miluju Norsko. 

Úlohy z názvosloví a chemických výpočtů. Dodnes nechápu co mě to popadlo, že jsem šla studovat chemárnu. 

První dny, týdny a měsíce jsem se kolem sebe koukala skrze růžové brýle. Všechno bylo zalité sluncem (i když jsem do Trondheimu dorazila uprostřed zimy) a tráva byla mnohem zelenější než doma v Čechách. Po necelém měsíci jsem se rozhodla, že se z Erasmu do Čech vracet nehodlám, a že prostě najdu nějaký způsob, jak si pobyt v Norsku prodloužit.

Nebudu vás tady zatěžovat svým životním příběhem a trochu přeskočím posledních 12 let, kdy jsem dodělala univerzitu, několik let pracovala jako asistentka pro postižené a kdy jsem po jedné obzvláště náročné noční směně padla kolem krku klukovi, který mě ráno přišel vystřídat s tím, že noční byla peklo a že potřebuju obejmutí a hrnek horké čokolády. Hádáte správně, že to byl Ivar.

Můj domestikovaný Nor ❤️

 
Růžové brýle jsem při stěhování ztratila. Ale pořád miluju Norsko.

Podtrženo a sečteno, nyní s Ivarem bydlíme na Lofotech. Dodávku jsme vyměnili za obytňák, obytňák za rybářskou chatičku a chatičku za plnohodnotný (pronajatý) dům. Prostě samá pozitiva a sociální jistoty. 

Růžové brýle jsem dávno sundala a někde je v průběhu našich asi dvaceti stěhování zapomněla. Taky už si nemyslím, že tráva je v Norsku zelenější. Z části proto, že většinu roku je buď pod sněhem nebo má hnědo-šedivou barvu a z části proto, že jsem měla několikrát tu čest se utkat v předem prohrané bitvě s norským zdravotnictvím, několika zaměstnavateli a úplně dementním norským smetáčkem, který je jednou z věcí, které mě na Norsku se*ou. (Děkuju Tiborovi, který mi ze Slovenska na Lofoty přivezl dvě normální košťata!)

Článek s tímto názvem (Věci, které mě na Norsku se*rou) mám mimochodem rozepsaný už několik let. Jenže už jsem se v Norsku natolik asimilovala, že mi přijde hloupé si veřejně na cokoliv stěžovat a položky na seznám tedy přidávám v tajnosti pro vlastní terapeutické účely. To jen, abych tu svou lásku k Norsku trochu vybalancovala. 

Dnes si ale nechci stěžovat na počasí, tmu, zdravotnictví, ani košťata. Po několika letech, kdy jsem o Norsku psala na stránkách Realcamplife jsem se rozhodla, že je čas na změnu. 

Tady je hezky vidět, že tu tráva není zelenější. Fotky norského smetáčku bohužel nemám. 

Proč má můj web název “Realcamplife”, když to ani moje máma neumí vyslovit.

Realcamplife se zrodil v roce 2017 ve  Skotsku, kdy jsem zvažovala, jestli pokračovat s psaním článků na můj tehdejší blog Nestůj a Pojď. Šli jsme tehdy s Ivarem přechod ostrova Skye a bavili se o pozlátku Instagramu, jak pod hashtagem #camplife a #tentdiaries na člověka vyskočí fotky holčin, které se (údajně) ráno probudily ve stanu s perfektním makeupem a vyžehlenými vlasy. V tu dobu už jsme byli pěkných pár dní bez sprchy a promočené ponožky jsme pomalu každý večer opírali o stan. Ivar tehdy pronesl, že tohle je #realcamplife a mně se ten název zalíbil.

Realcamplife na Isle of Skye trail ve Skotsku

Doma v Norsku jsem si během nočních směn nakoukala pár videí, jak vytvořit webovky na wordpressu a s pomocí kamaráda Matěje (ještě jednou velké dík) se mi je podařilo spustit. Dalších několik let jsem pro vás tvořila cestovatelské články, které se více a více zaměřovaly na Norsko.

Ono není divu. Po naší nevydařené cestě po jižní Americe a dvouměsíčním neplánovaném domácím vězení v Argentině, jsem Norsko v době covidu opět začala vnímat jako zemi zaslíbenou, kde je tráva o dost zelenější. Minimálně v porovnání s totalitární Argentinou, kde nám zakázali vycházet z domu. Zjistila jsem, že mně vlastně v Norsku nic nechybí, a že mě nijak moc neláká jezdit kamkoliv jinam.

Z první cesty po jižní Americe jsem se vrátila po 2 měsících, protože mi chyběl Ivar. Z druhé po 4 měsících, protože covid. Potřetí už se mi tam nechce, přestože nám v Argentině stále stojí naše dodávka. 

Ve stejné době se webové stránky Realcamplife začaly pomalu sypat jako domeček z karet. Začalo mě dobíhat to, že jsem si stránky vytvořila sama bez nějaké hlubší znalosti tvorby webovek. Obrázky jsem na web nahrávala hlava nehlava v plném rozlišení a jak stránka rostla, tak se postupně načítala pomaleji a pomaleji, až začala kolabovat takřka při každé aktualizaci.

Nastal čas na rozhodnutí, jestli vložím čas a finance do její resuscitace, nebo jestli začnu s čistým štítem znovu. Nebo jestli se na to vykašlu úplně. Vzhledem k tomu, že si tenhle článek čtete na doméně milujunorsko.cz, tak asi tušíte, jakou cestu jsem nakonec zvolila. Tentokrát jsem tvorbu stránek svěřila do rukou profesionála, který narozdíl ode mně ví co dělá, tak věřím, že vše pošlape jako švýcarské hodinky.

 

Nové webovky Miluju Norsko. Já jsem nadšená!

Co můžete od Miluju Norsko očekávat?

Já od Miluju Norsko očekávám, že si moje máma název tentokrát zapamatuje a nebude ho komolit. Ostatně když člověk píše pro české publikum o Norsku, tak je trochu kontraproduktivní mít anglický název nijak nesouvisející s Norskem.

 

Přesun a aktualizace starších článků z Realcamplife

V příštích dnech, týdnech a měsících mám v plánu přemístit veškerý obsah, který se týká Norska z Realcamplife na Miluju Norsko. Není to ale tak jednoduché, jako udělat CTRL C a CTRL V. Většina článků je psaná před třemi a více lety, takže si zaslouží aktualizaci. 

Jeden by si řekl, že se toho ohledně cestování zas tak moc nemění, že trajekt je trajekt a hora je hora a trajekt jezdí a hora stojí. Jenže trajekty se ruší, mění se rozvrhy i ceny a co se týče hor, tak je to taky pořád něco. Z rozbité bahnité stezky jsou rázem schody postavené Šerpy z Nepálu, na kopec najednou vede (ohyzdná) lanovka a nebo se dvacetkrát změnila lokace parkoviště a způsob placení parkovného.

 

Nové články na webu Miluju Norsko

Jelikož mě Realcamplife posledních několik měsíců nechtěl pustit do administrace, tak jsem trochu zanevřela na psaní nových článků. (A popravdě nejenom kvůli tomu, ono mi sepsání jednoho článku zabere okolo 10-20 hodin, takže to není úplně sranda to kombinovat s prací. Obzvlášť potom, co jsem přestala pracovat na noční směny a našla si práci v turismu.)

Nicméně s novými stránkami mám opět chuť do psaní nových článků. Těším se, že budu psát nejenom cestopisy a obecné rady (které sice čtete nejvíc ale je to trochu suchařina), ale že se pustím i do zábavnějších článků, jako třeba vyvracení mýtů o Norech a alkoholu, nebo o tom, jak na Lofotech klesá počet papuchalků a že se vláda konečně rozhodla, že by bylo celkem fajn kdyby Norsko začalo řešit čištění odpadních vod a přestalo vypouštět sra*ky do fjordů (které sice nikdo nečte, ale mě to baví psát).

Pohrávám si také s myšlenkou, že bych na stránkách měla ráda rubriku s vašimi cestopisy nebo zážitky z Norska, protože víc hlav víc ví. Takže kdybyste se chtěli podělit o své zážitky s cestováním po Norsku s ostatními cestovateli, tak se mi ozvěte!

 

Nové itineráře cest do Norska (a na Island)!

Nové itineráře mě baví! Konečně budu moct na stránky nahrát několik itinerářů, které mi zahálely doma v šuplíku. A víte co, pravděpodobně přidám i itineráře na Island. Chvíli jsem zvažovala, jestli vytvořit stránku Miluju Island, ale myslím, že toho mám se všemi svými webovými projekty a facebokovými skupinami až dost. 

 

Informace o životě a práci v Norsku

Miluju Norsko nebude jenom o cestování do Norska. S myšlenkou psaní o práci a životě v Norsku obecně jsem si pohrávala už velmi dlouho. Idea uzrála letos v dubnu, kdy jsme dali (už podruhé) sbohem práci v Lydersen rorbuer na Lofotech.

Sepisování toho, proč jsme odešli by bylo na několik samostatných článků, ne-li knihu či dvě. Zkrátím to na to, že si paní manažerka, která nás najmula abychom dělali její práci, myslela, že pro ni budeme pracovat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a ona nás na oplátku bude platit za 5 hodin denně, 5 dní v týdnu a navrch bude enormě nepříjemná a neprofesionální. (Už jste někdy zažili, že byste měli uklízet starý zaprášený hostel, kde se denně obmění celé osazenstvo a manažerka by vám na několik týdnů odvezla vysavač s tím, že ho potřebuje u sebe doma a ještě vám vynadala jak se můžete tak blbě ptát kde je vysavač?)

My jsme situaci vyřešili tak, že jsme s paní rozvázali spolupráci. Ona nám v reakci na naši výpověď odmítla zaplatit poslední dvě faktury a my ji kvůli tomu popotahujeme po úřadech a “soudech.” Jednak proto, že chceme svoji výplatu a druhak proto, že nás štve, jak se někteří zaměstnavatelé v turistickém ruchu chovají k (především) zahraničním pracovníkům. Minimální mzda, maximální nasazení a spoléhání se na to, že cizinci neznají svoje práva anebo že se jich nebudou domáhat když dojde na lámání chleba.

Chci aby všichni kteří zvažují práci v Norsku, věděli do čeho jdou, na co si dát pozor a na koho se obrátit, když náhodou narazí na zaměstnavatele, který si myslí, že se zahraničními pracovníky může, s prominutím, vyjebat a další sezónu nabrat novou pracovní sílu, která si to také nechá líbit.

A abych nestřílela jen do řad neférových zaměstnavatelů. Chyba je i na straně nás zaměstnanců. Když si takovýhle přístup budeme všichni nechávat líbit a nepostavíme se za svá práva, tak se není čemu divit, že takovéhle praktiky a ojebávky budou někteří zaměstnavatelé praktikovat do aleluja.

 

Vzdušné zámky a plány do budoucna

Plánů do budoucna by bylo spousta. Lákalo by mě rozšířit články do videí na youtube, popřípadě se pustit do natáčení podcastu a dělat rozhovory s cestovali o Norsku, ale i s lidmi, kteří zde žijí ať už trvale nebo sezónně. Také by se mi líbilo vytvořit vlastní merch s norskými suvenýry – nic komplikovaného, pár samolepek, hrníčků nebo plátěných tašek nebo triček. Nedávno jsem totiž začala pracovat v obchodu se suvenýry a nějak mě to nakoplo k fantazírování o hezkých suvenýrech 🙂

Nicméně, tohle všechno jsou takové sny a představy, které nevím, jestli někdy zrealizuji. Zmínila jsem vůbec mého vysněného knižního průvodce po Norsku, který se prozatím vyprofiloval v interaktivní mapu? No, je toho hodně co mi po večerech nedává spát.

 

Cheš být součástí týmu Miluju Norsko?

Dělat věci v jednom člověku je někdy dost fuška. Člověk snadno pochybuje a ztrácí motivaci nebo se točí v kruzích a má pocit, že neví co dělat dřív a tak nedělá nic.

Kdybyste tady někdo byl podobný nadšenec do Norska a měl chuť tvořit něco společně, tak se moc ráda pobavím o tom, jak bychom mohli spolupracovat. 

Třeba by se mi (nám) pak podařilo zrealizovat některý z mých vzdušných zámků. Takže pokud jste grafický designer(ka), podcaster(ka), youtuber(ka), tiktoker(ka), instagramer(ka) či cokoliv jiného tak se mi ozvěte!

Za pomoc se správou sociálních sítí platím zlatem!

 

Co se stane s webem Realcamplife?

Realcamplife tady se mnou byl krásných 6 let a nechám ho pokojně dožít. Znamená to, že přesunu všechny články, které podle mně stojí za přesun a zbytek, který se úplně netýká cestování do Skandinávie (jako cestopisy z Irska, Skotsk, Ománu nebo Maroka) někde zarchivuji.

Doménu realcamplife si nechám a přesměruji ji na milujunorsko.cz. (Pro ty netechničtější z vás to znamená, že když do prohlížeče napíšete www.realcamplife.com, tak vás to automaticky hodí na stránku www.milujunorsko.cz). FB a Instagram se přejmenují na Miluju Norsko. 

Musela jsem si udělat printscreen starého webu. U předchozího jsem to neudělala a celkem mě to mrzí. 

---

Jak se vám nový web líbí? 

S pozdravem z upršených podzimních Lofot,
Radka ❤️